Could I? Should I? 3

16. října 2007 v 19:30 | Pája |  -->Could I? Should I?
Fee
Ten pád mi vyrazil dech. Bylo to hrozně nepříjemný. Gerard byl chvíli mimo, ale pak mu došlo, že se nemůžu nadechnout a klekl si vedle mě. "Ježiš promiň, tohle jsem, to jsem vážně nechtěl. Mrzí mě to" řekl mi vyděšeným hlasem. Po chvilce do mých plic zase pomalu začal proudit vzduch. Když už jsem byl schopen slova, rozčílil jsem se "Hej seš blbej ? Co kdybych si něco zlomil!" "Mě to nedošlo Franku, promiň" takhle jsem ho neznal. Pro mě to byl rozmazlenej hajzl, kterej si myslel, že je nejlepší na světě a teď? teď tu nade mnou klečí a omlouvá se? Mě??!! Řekl bych že tenhle kluk se ještě v životě nikomu neomluvil a teď tu MĚ pořád dokola opakuje PROMIŃ! To nedává smysl. "Proč si mě stáhnul dolů? Mojl jsem bejt už dávno v tahu:!" zahleděl se do trávy. "Já nevím, fakt ne!" "No tak Gerarde na co si tu zase hraješ? Odpověz mi!" "Já ale vážně nevím, prostě, prostě jsem tě viděl lézt nahoru a pak už si jen pamatuju jak ses válel v trávě!" "No to je teda odpověd!" "Franku do hajzlu já prostě nevím proč jsem to udělal!" "Za to mě to teď došlo! Já idiot. Kdybych utekl, dozvěděl by se to tisk a tvůj otec by měl škraloup. Že mě to nenapadlo hned. No nic, asi bych se měl vrátit do svého pokoje že???!!!" Zlostně jsem zvedl ze země cestovku a strčil do něj. "Uhni aspoň!"

Už jsem pomalu chtěl začít věřit, že by to nemusel bejt až tak špatnej člověk, ale pak mi došlo proč to udělal a viděl jsem rudě. Už aby byl konec tejdne! Nikdy jsem se na svojí starou a rozbitou postel netěšil tak jako teď. v děcáku jsme na tom aspoň všichni stejně! Bez rodičů, bez peněz, domova a lásky...nikdo z nás není víc ani míň. A tady? Tady v residenci Wayů?! Tady nejsem člověk ale věc..a ještě k tomu odporná věc! Jsem pouhý doplněk volební kampaně. Přebytečný článek tohoto domu, který až odvede svou práci, bude vyhozen ! Bylo mi z toho všeho hrozně! Padl jsem na postel a začal přemejšlet o svojí rodině....při pomyšlení na otce jsem měl zlost! Hajzl!! Opustil nás a zničil tím mámu a následně když umřela,tak i mě! Stala se z ní sice alkoholička, ale i když o sobě skoro nevěděla, dokázala se ke mě přitulit, dát mi pusu a říct mi, jak mě miluje...a já věděl, že je to pravda. Neuměla se o mě postarat, nechodila do práce, bylo jí jedno co dělám, ale milovala mě!!!! Proč je život takovej že vám sebere i to poslední dobrý co máte?! Vytáhl jsem z batohu pomačkanou fotku mámy. Byla to jediná věc co mi po ní zbyla. Vážně byla nádherná!! Přejel jsem po fotce prstem a pak jí políbil. "Dobrou noc maminko!" zandal jsem fotku pod polštář a snažil se spát.......
Gee
Nechápu co se to se mnou stalo. Když jsem viděl, že se snaží utéct, chytl jsem ho a strhl na zem. Ležel a nemohl se nadechnout. Já s otevřenou pusou stál nad ním a byl uplně mimo. Až po chvíli mi došlo, co jsem způsobil a začal jsem se mu omlouvat. Konečně zase začal nabírat dech, ale první co udělal bylo to, že mě seřval. Pořád chtěl slyšet, proč jsem ho stáhl zpět. Jenže jak jsem mu asi měl odpovědět, když jsem to sám neviděl? prostě jsem najednou v sobě cejtil, že nechci aby odešel...ale to mu přece říct nemůžu. Něvěděl jsem jak tuhle situaci vyřešit, ale Frank jí nakonec vyřešil za mě. Rozkřičel se, že to vše bylo kvůli mojemu otci, aby se mu nepos*ala kampaň atd. Uraženě se začal zvedat a prudce do mě strčil...Takhle jsem to ale přece nechtěl! Takhle to bejt nemělo! Nebylo to kvůli mému otci, ne to nebylo! Bylo to, bylo to protože kdyby utekl............už bych ho nikdy neviděl.........Po této myšlence jsem se prudce udeřil do hlavy" Sakra co to má znamenat?! Já, já Gerard Arthur Way přemýšlím o tom o čem přemýšlím?! To není možný!" Vždycky jsem byl ten kterého museli mít všichni rádi, ale já neměl rád nikoho, ten který musel všem chybět, ale mě nechyběl nikdo !!!.a najednou.najednou bych cejtil stesk po ubožákovi z děcáku??? To není možný! Zavolal jsem si taxíka a jel se do města opít. Střízlivej bejt nemůžu! Bůh ví na co bych myslel!!!! Jsem jakoby mě někdo omámil! Musím dostat ty myšlenky z hlavy..............
Byla to opravdu dlouhá noc. Nebyl jsem sice opilej tak, že bych si nic nepamatoval, ale projezdil jsem půlku barů a klubů ve městě. Ráno bylo bolavý, ale dalo se to vydržet. Kafe a sprcha to vše vrátí do normálu. Nejdřív jsem sešel dolů do haly. Všichni ještě spali. Sakra ono je teprve sedm ráno? To snad neee, proč jsem se musel vzbudit tak brzo??!!! No fajn aspoň si budu moct dát dlouhou sprchu a Mikey mě nebude popohánět ať dělám.....Musím uznat, že naše mramorové schodiště bylo na pohled úchvatné, ale to bylo tak všechno. Lidi ho pokaždý obdivovali, ale netušili, co je to za atletickej výkon chodit během dne nahoru a dolu třeba 30krát. Konečně poslední schod!! Chytl jsem za kliku a uslyšel téct vodu. Sakra, Mikey mě asi předběhl! Rozzlobeně jsem vešel dovnitř. Měl jsem pravdu!! Byl ve sprše. Na zemi leželo černý opraný triko Black Flag........Ne to, to není brácha, to je Frank. Polk jsem a nemohl odtrhnout oči od mléčného skla za kterým se matně rýsovala nahá silueta. Moje pohyby přestal ovládat můj mozek a už jsem potichu odtahoval dveře do sprchy. "Bože co to, co..Gerarde vypadni!!" Frankie byl v rozpacích, byl roztomilej, jak tam tak stál, vlasy splihlý a ulízaný vodou a ruce na *** abych snad kousek jeho mužství nemohl vykoukat¨" "Promiň, nevěděl jsem že si tu" škodolibě jsem se usmál...ano přeskočilo mi! Právě mi přeskočilo! "No jasný očividně to prostě nejde vidět ani slyšet když se někdo sprchuje vid?! No tak vypadni už! Nechci tě vidět a navíc jsem ve sprše a najhej!" "Já vím" řekl jsem a on se na mě vyděšeně podíval. Bylo mi jedno že mám na sobě boxerky a triko....vstoupil jsem do sprchy k němu a jednou rukou za sebou zatáhl dvěře. Jeho pohled už nebyl vyděšený, spíš plný očekávání co se bude dít dál. Popravdě já sám sem to nevěděl. Kluk se mi nikdy nelíbil, nevěděl jsem jak se ho dotknout. Frank asi pochopil a chytl mě za přesku pásku...zatáhl a naše těla už se mačkala na sebe. Odhrnul jsem mu mokré vlasy z čela a zahleděl se do jeho očí. Nikdy jsem si nevšiml, že jsou tak nádherné. Musel jsem ho na dlaždičky přitisknout ještě víc. On vzdychl a zvrátil hlavu. Prudce jsem ho za ní chytl a přitiskl naše rty. Po tělech nám stékala horká voda. Odtáhl se ode mě......"Gerarde, co to, co to má znamenat?" "Já nevím, ale nekaž to" musel jsem mu říct tohle, protože v tu chvíli jsem to tak cejtil. Už se na nic neptal a znovu se přitisknul svými rty na ty moje. "Není ti v tom tričku trošku mokro Gee?" když to dořekl, musel jsem se začít smát. "Ty si, ty si pako Franku" Jak moc jsem sai v tu chvíli přál to mokrý triko ze sebe strhnout a dotýkat se ho, ale už jsme tu byli moc dlouho. Všichni za chvíli začnou vstávat a kdyby nás tu takhle viděli.to by byl konec, otec by mě nejspíš vydědil! "Frankie už bych měl jít" "Frankie?" zeptal se mě udiveně. "No copak se nejmenuješ Frank?" "J-jo ale ještě nikdy si mi tak neřekl. Vlastně nikdo mi tak dlouho neřekl" po tom se zatvářil smutně. Nemohl jsem si pomoct a pohladil jsem ho po tváři. "Musím už jít, ale ještě ti potřebuju něco říct! .....Já, já nevím, proč jsem tě včera strhl dolů, ale co vím je, že to nebylo kvůli mýmu tátovi!!" usmál se a já odešel rychle zkoupelny, aby mě nikdo neviděl v tom mokrém oblečení.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama