Reason 4

23. října 2007 v 20:37 | pip + lulusha |  -->Reason
áíčíářáéářčáářŠokovaný's POV
Ani nevím proč, rozbrečel jsem se. Bylo mi tak líto, že mě nechce. Že je tak odtažitý. Plakal jsem rpo nešťastnou lásku a pro zklamání. Asi se probudil, protže jsem vedle sebe uslašel pohyb. Podíval jsem se do těch jeho očí, ve kterých svítil zmatený pohled.
"Frankie, promiň..."omluvil jsem se mu. Za všechno, co se kdy stalo...Za to že ho miluju.
"Ne, neomlouvej se, můžu za to já." Ano, můžeš. Můžeš za to, že se trápím, ale nemůžeš za to, že mě nedokážeš milovat. Můžeš za to, že tě miluju, ale nemůžeš za to, ža ty mě ne.
"Klid,Frankie nemůžeš"...Zatalčil jsem ho zpátky do postele, i když jsem věděl, že když, je tak opilý, nemůže se hnout.

áíčíářáéářčáář,,Gerarde můžu,vím to..a musím nějak pryč od tebe od všech vzpomínek.." řekl to tak rychle a stejně rychle utekl. Ta slova mi v hlavě bušila jako zvony. Odrážela se mi v hlavě a působila mi nesnesitelnou bolest. O, bože, proč? Proč mi musí působit taková muka. Je tak blízko a přitom tak daleko. Je jako mince v kašně. Když se na ní podíváte, vypadá, že je od vás kousíček, ale sotva ponoříte ruku do vody, zjistíte, že je hluboko a vy na ní nedosáhnete. Stejně jsem se cítil já. Z mého přemýšlení mě vytrhl až tlumený vzlykot. Vyběhl jsem z pokoje a na schodech spatřil drobnou, schoulenou, postavu. Frank. Rachle jsem k němu seběhl a sedl si k němu. Objel jsem ho kolem ramen. Nesnažil se mi vytrhnout. Naopak. Položil mi hlavu na rameno. Nic neříkal. Jan plakal. Hladil jsem ho ve vlasech a vdechoval jeho vůni
áíčíářáéářčáář. Svíral jeho třesoucí se ramena a čekal, než se uklidní.
"Gee...já...Potřebuju...Potřebuju čas. Nech mě chvíli. Pár dní...týdnů...Já nevím, potřebuju si to nechat projít hlavou. Prosím." řekl asi po hodině a pomalu odcházel. Chtěl jsem, já opravdu chtěl, vyběhnout za ním a klidně před ním padnout na kolena aprosit ho, ať nikam nejde, ale nemohl jsem. Nešlo to. Jen jsem strnule seděl a sledoval, jak odchází. Pár dnů nebo týdnů. Dny, týdny...

Frááánkíííééé´s POV:

Sakra Nevim co kněmu cítím..mozek mám jako zmatenou včelu která lítá sem a tam a neví co doopravdy chce,...utehlo pár dnů..pak týdnů..co sem Geeeho neviděl,snažil sem se mu vyhýbat avedlo se..vůbec nevím jak na tom je..miluje mě,jenže co já? Já jeho taky !! ,,Pane Iero sakra tak co budete psát nebo mám zavolat panu otci?" vyrušil mě Kantor..nebyl jsem schopen slove..otec mě už nebije jak před tím..teď už ale víc...Šel jsem na hřiště jako každý den s ponětím že tam Gee nebude jako ty týdny předtím...Ale ne..Rozeběhl jsem se k lavičce vedle které ležel Gee..,,Gee,Gee slyšíš mě?" plácal sem mu po tvářích ,,Frankie" ,,Jo dobrý" pomohl jsem mmu se posadit..byl zmlácenej..,,co cose ti stalo?" ,,Rozešel jsem se s Amy..no a kluci mě kvůli tomu zmlátili a nechali mě bejt"...svině jedny zkurvený ,,Rozhodl ses?" ,A e to tady..ta chvíle na kterou jsem nechtěl myslet ani v nejhorších snech a už vůec né v realitě...říct mé rozhodnutí..já ho ani sám nevím...,,Pojď posaď se na lavičku" snažil jsem se z toho vykecat...,,Nech mě" najednou mě Gee odstrčil..,,Ne ..Gee já chci ti říct..chtěl bych ti říct odpověď ,ale"ale sakra to sem ale zase posral,že já sem vůbec chodil...,,Nechceš mě..." ,,To sem neřekl" tvdohlavej jak poleno(poleno nemá hlavu že?),,Vypadá to tak..jestli nechceš ..tak to přijmu..já se dokážu vyravnot se vším"kurva ,,No Gee" ,,Žádnej Gee ,chci odpověď ,měl jsi na to nejmíň 2 měsíce, nechtěl jsem na tebe spěchat,ale ta trpělivost došla až sem..."
áíčíářáéářčáářPoleno's POV
Už jsou to skoro dva měsíce. Dva měsíce se snžim aspoň Franka vídat, potkávat na chodbě nebo něco takovýho. Ne. Dokonale se mi vyhýbá. Každý den jsem vstával jen kvůli tomu, že zrovna ten den přijde a řekne, že mě...že mě...Řekne cokoliv. A každý den jsem se čím dál vzdaloval klukům a Amy...Už mě nezajímala. Ani ona a ani kamarádi. Nejezdil jsem s nimi po barech, odkud jsme pak opilí jeli zase domu, nepořádali jsme žádné akce. Nic. Už jim to bylo divný.
"Amy, je mi líto, ale musíme se přestat vídat..."snažil jsem se o jemný tón. Amy se rozbrečela.
"Ty máš jinou!Žejo! Jak dlouho?Jak dlouho mě podvádíš ty svině?!"bušila mi pěstmi do hrudi, no sílu neměla.
"Amy klid!Já jinou holku nemám! Měl jsem jen tebe!"snažil jsem se to nějak uklidnit.
"Tak proč? Co je? Nejsem dost dobrá v posteli?"řvala hystericky.
"Ale v tom to neni! Amy, já už prostě nemůžu!"křičel jsem prozměnu já na ni
"Už jsem tě omrzela? Kreténe!"zaječela eště a utekla...no, aspoň to mám za sebou.

áíčíářáéářčáářAch, jak jsem se spletl...Krutá realita mě dostihla hned za rohem, společně s Andym, Dennym, Craigem, Tomem, Chrisem a Joshem. Jen Mikey chyběl. Naštěstí. A pak už si pamatuju jen bolest, tvrdou zem a pramínky krve, co mi stékaly po tváři. A to kvůli němu. Frankie...

áíčíářáéářčáářRáno po tom, co mi to udělali, jsem se skoro nepoznal. Vypadal jsem jako kdysi Frankie, když ho zmlátil...Jeho otec. Doufám, že už mu to nedělá. Pomalu jsem se došoural do školy a na vyučování. Nějak jsem přetrpěl první hodinu a vylezl ven, abych si trochu odpočinul. Lehl jsem si k lavičce, na trávník, a pozoroval mraky. Kam asi plujou? Někam, kde je líp. Třeba maji taky svojí lásku a jdou za ní. Hlava nehlava. Bojují o ni a nepřestanou dokud ji nezískají. A to jsem měl i já. Nebojoval jsem. A teď je to takhle. Tápu ve tmě...Sám. Najednou jsem slyšel své jméno. Ten hlas, co ho volal, bych poznal v davu....Frankie...Něco jsme povídali...Nevím, co. Byl jsem šťastný, že je tady...u mně, že jsem nevnímal okolí. Jenže, on to neřekl. On neřekl nic.
,,Žádnej Gee, chci odpověď, měl jsi na to nejmíň dva měsíce, nechtěl jsem na tebe spěchat, ale ta trpělivost došla až sem..." Mlčel...asi ho to překvapilo.

áíčíářáéářčáář"Gerarde...já...já sám nevím, co cítím. Já bych strašně chtěl...já tě chci milovat, ale teď si nejsem jistý ničím. Já....já---"sklonil hlavu
"Frankie..."chtěl jsem ho políbit, obejmout, dotknout se ho...cokoliv, jenže jsme byli na posraným školním dvoře. Chtěl jsem mu dokázat, že já to s ním myslím vážně...že to on je pro mě všechno. Že ho chci...Popadl jsem ho za ruku a táhl ho pryč. Pryč ze školy.
"Gerarde, to ne!Já musím zpátky!!Když to zjistí otec tak mě zbije. Nezbije, on mě zabije!!Gee, prosím!!"naléhal, žadonil, prosil, ale já neměl v úmyslu ho nikam pusit. Chtěl jsem být s ním.
"Frankie, já tě miluju."řekl jsem rychle a přitlačil ho na stěnu nejbližšího domu.
"Gee..."snažil se odtrhnout. Ne...
"Miluju tě, a nikdo mi v tom nezabrání. Ani moji známí, ani tvůj otec a ani ty."vydechl jsem a drsně ho políbil. Chvíli se bránil, vzpíral, ale nakonec pootevřel ústa a já do nich mohl vniknout jazykem. Hladil mě ve vlasech a sténal mi do pusy...
"Oh, Gee..."

Fanda´s POV....
Sakra co to dělám..sténám mu do úst..je to krásný..jeho jazyk je jak vločka sněhu rozpouštějícíse na teplých rtech..užíval jsem si každého dotyku polibku ,ale nejen proto že bych ho milooval,ale proto že jsem věděl že je to naposled..otec mě zabije a pak..nechtěl jsem na to myslel ,užíval jsem si jeho nasládlých slin,jeho hebkých tváří jeho ran po obličeji...,,Miluju těě" zašeptal jsem mu do ucha když mě líbal na krku.. ,,Takže ,chceš mě?" odtáhl si mě..,,Jo ..Gerarde..Miluuju tě" uh tak to sem nečekal že to ze mě tahlke rychle spadne.. itec ...otec...otec....dohajzlu zas mě v hlavě vrtalo to jak to dopadne s otcem...,,Gee?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama