The Memories of love 2

4. listopadu 2007 v 15:08 |  ---> Memories of love
Frank:
Uvařil jsem si doma něco k jídlu a po 2.hodině jsem vyrazil směr květinářství..pomáhal jsem tam mámě,byla na mě moc hodná na rozdíl od otčíma..ten mě nesnášel,pořád chlastal a mlátil mámu, mě už párkrát zmlátil taky, radši jsem se mu vyhejbal jak jsem mohl.nejhorší bylo ale to že měl obchod hned vedle mámy takže chodil v pauzách občas za ní,bál jsem se tam chodit aby mi něco neudělal,jeho rány byly strašný,jednou mě honil po domě i s nožem, vyhrožoval že mě zabije ale pak do toho zasáhla máma a tak zmlátil jí.na mě pak v tý svý zkurvený opilosti zapomněl.byl moje noční můra.

Asi ve tři mi máma řekla že už půjde domů ať tu pak v 5 zavřu a jdu taky.ten smrad z těch kytek byl hroznej,neměl jsem ho rád, ale naštěstí jsme tu teď v březnu moc kytek neměli.máma mi za to dávala nějaký peníze, byla ráda že mě má když už nikoho jinýho a že jí pomáhám.dělal jsem to jenom pro ní ,jinak bych v životě tuhle příšernou práci nedělal.věděl jsem že je toho na ní moc tak jí aspoň pomůžu.
Asi za půl hodiny se otevřeli dveře a studenej vzduch se rychlostí blesku dostal ke mně, až mě zamrazilo.ale to jsem netušil že mě za pár sekund zamrazí ještě víc.podíval jsem se na příchozího a málem jsem spadl pod stůl!byl to ten kluk z toho stánku,jen co se naše pohledy setkaly široce se usmál a řekl "dobrý den" bylo mi to docela blbý tak jsem mu podal ruku "já jsem Frank" on mi jí stiskl a řekl"Gerard,ahoj" "a-ahoj" řekl jsem a trochu se mi zadrhl hlas "tak co si dáš??"
Gee:
Když jsem skončil vydal jsem se do toho květinářství abych nepřišel za matkou bez ničeho.venku byla ještě docela zima tak jsem byl rád když jsem zapadl dovnitř.vzhlédl jsem a můj pohled se už podruhý setkal s těma krásnejma očima,který jsem obdivoval už ráno…
Široce jsem se na něj usmál, ani nevim kde se ve mně vzalo tolik odvahy.on se díval jako by ho ještě přede mnou navštívila smrt, ale pak mi nabídl tykání dost jsem čučel teda..jmenuje se Frank,pěkný jméno..on je fakt hezkej, byl trošku červenej když si zastrkoval pramen vlasů za ucho ale pak se mě ptal co si dám, tak jsem nakonec vybral růže,co jinýho,že a pak ze mě vypadlo:"netušil jsem že pracuješ tady.." on se na mě zadíval a řekl:"jak bys taky mohl?..já tu jenom pomáhám mámě,má toho hodně…a co ty kytky?pro nějakou slečnu cóó?" pátravě jsem se na něj kouknul"ne,toe pro mámu, má narozeniny tak jí musim něco koupit aby se neřeklo" nepatrně se usmál a podal mi je zabalené v papíru.
Fee:
Když za sebou zavřel, cítil jsem se tak hezky...byl hrozně milej a taky fakt moc pěknej(a měl krásnej zadek, jak jsem si stihl všimnout :D). nevím co mě to zase popadlo,Franku, vzpamatuj se!!křičelo to ve mně,ale abych pravdu řekl,hodně dlouho jsem o tom přemýšlel a zjistil jsem že už je po 5.hodině,už bych měl dávno zavřít.
Jako vždy jsem spočítal hotovost,zamknul pokladnu a pořádně taky ty starý dveře a vydal jsem se směrem domů.Cestou mi byla dost zima,docela jsem se i klepal.Když jsem v předsíni odhodil boty,viděl jsem jak je u koupelny zase nablito...hovado jedno starý..nenávidím ho..šel jsem rychle k sobě do pokoje a zamknul..to dělám od té doby co mě prvně zbil a mám takovej pocit bezpečí,že se ke mně prostě nedostane.a taky že ne,podle jeho vrávorajících zvuků a nárazů do nábytku a stěn stěží sám dojde do koupelny natož aby se chtěl dostat za mnou..převlékl jsem se a pustil si hudbu,ta mě vždycky dokázala uvolnit a bylo mi po ní pokaždý líp.zadíval jsem se kolem sebe na stěny který byly mimo jiný polepený plakátama,ale můj pohled směřoval jinym směrem-na fotky Daveyho..měl jsem je tam vystavené už hodně dlouho,ještě dřív než se to stalo..už jsem si docela i zvykl pokud se to dá tak nazvat,zvyknout si na to,že ten koho jste měli v životě úplně nejradši a on vás taky, tu najednou není a už nikdy ho nemůžete vidět..jo přiznám se, že se mi pořád strašně moc stýská,ale už je to lepší než před tím.vzal jsem si kytaru a začal jsem si brnkat takový smutný,depkoidní melodie.Popadla mě z toho taková melancholie,že jsem prostě jen ležel na posteli,brečel do polštáře a vzpomínal na společné chvíle s Daveym,když jsme se poprvé seznámili,když jsme šli poprvé spolu ven,pak na výlety na jeho motorce,a samozřejmě nejvíc na to jak jsme se milovali..ty vzpomínky mě trhaly zevnitř,asi se z toho nikdy nedostanu,ale teď hlavně pociťuju hroznou vinu kvůli Gerardovi,tím že na něj JEN myslím,tak tím prostě Daveyho podvádím..
Celodenním vyčerpáním jsem usnul a probudil se až k poledni.
Gee:
Rozhodl jsem se,že odpoledne zajdu zase do toho květinářství navštívit Franka,hrozně jsem se těšil.jo, těšil jsem se na něj a moc.nevím co jsem si od toho sliboval... Když jsem skončil v práci,nasadil jsem ostrý tempo do centra. Vešel jsem dovnitř,bylo tam pár lidí,ale to mi starosti nedělalo,horší bylo to,že tu nebyl Frank.za pultem byla taková starší,sympatická paní,asi jeho máma jak říkal že jí tu pomáhá.čeho jsem si ale všiml byla velká promodralá modřina pod jejím okem..bože můj..než jsem přišel na řadu byl jsem hrozně nervózní."Dobrý den,máte přání??" zeptala se mě ta dobrá duše. všiml jsem si, že ta modřina má ještě mnohem víc barev než se zdálo. "dobrý den, já-jen jsem se chtěl zeptal jestli,n-no jestli je tu Frank?" "jo aha,no Frankie měl už přijít,ale asi se někde zdržel,pravděpodobně je doma,chcete tu na něj počkat??" moje rozmýšlení netrvalo moc dlouho "a nemůžete mi prosím vás říct,kde bydlí??já jestli bych se tam za ním-jaxi nemohl stavit." Vypadlo ze mě."bydlíme pár bloků odsud, musíte jít odtud rovně po hlavní třídě až na roh páté a Grace a potom doprava,pak je to už kousek,takový blok bytů hned vedle knihkupectví."řekla mi ochotně."oh děkuju,snad tam trefím,zatím nashle!" a vypařil jsem se jak pára nad hrncem.šel jsem rovně až na ten roh a jak to říkala??vedle knihkupectví?aha toe fakt kousek.nedůvěřivě jsem se podíval na ten dům,byl asi hodně starý,oprýskaný,nahoře bylo rozbité okno,vypadal fakt hrůzostrašně.
Dole byly otevřené dveře tak jsem vešel a radši za sebou zavřel,pokud šel nějakej stařík ven na nákup a nevzal si s sebou klíče tak má smůlu..horší ale bylo,že mi jeho máti neřekla v kterym patře bydlej.takže jsem to prolez od přízemí až do druhýho patra. V přízemí na moe zvonění nikdo nereagoval a v prvnim patře na mě vylít nějakej starej dědula ,když jsem se ho zeptal jestli tu bydlí Frank,že prej si mám jít dělat blázny z někoho jinýho.takže zbejvalo poslední patro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Matty Matty | 4. listopadu 2007 v 17:50 | Reagovat

suprácqý!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama